Václav Klaus

Václav Klaus se narodil 19. června 1941 v Praze a stal se jednou z nejvýraznějších a nejkontroverznějších postav české politiky posledních třiceti let. Vystudoval ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze a část studia absolvoval také v Itálii a USA. V době komunistického režimu pracoval v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, kde se věnoval zejména teorii trhů a monetární ekonomii. Jeho odborné zaměření na liberální ekonomické myšlení ho předurčilo k tomu, aby po roce 1989 sehrál klíčovou roli při přeměně centrálně plánované ekonomiky v tržní hospodářství.

Po sametové revoluci vstoupil Klaus do politiky jako jeden z předních architektů ekonomické transformace. V letech 1989 až 1992 zastával post ministra financí federální vlády, kde prosazoval rychlou liberalizaci cen, privatizaci státních podniků a kuponovou privatizaci. V roce 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou zůstal až do roku 2002. Po rozdělení Československa se stal prvním premiérem samostatné České republiky a zastával tuto funkci v letech 1993 až 1997, kdy jeho vláda podala demisi v důsledku stranické financovní aféry.

V letech 1998 až 2002 působil Klaus jako předseda Poslanecké sněmovny a v únoru 2003 byl zvolen druhým prezidentem České republiky. Ve funkci setrval dvě pětiletá období, tedy až do roku 2013. Prezidentské období poznamenalo jeho veřejné zpochybňování klimatické změny, euroskeptické postoje i amnestie z roku 2013, která vyvolala rozsáhlou veřejnou debatu a odpor.

Po skončení prezidentského mandátu Klaus pokračoval v aktivní publicistické a přednáškové činnosti prostřednictvím Institutu Václava Klause, který sám založil. Nadále komentuje českou i evropskou politiku z pozic konzervativního liberalismu a národní suverenity. Jeho osobnost dodnes polarizuje českou společnost, přičemž pro jedny ztělesňuje odhodlaného obhájce svobodného trhu a státní suverenity, pro druhé symbol politického oportunismu.

Václav Klaus zanechal v české společnosti stopu, která přesahuje ekonomické reformy nebo konkrétní politická rozhodnutí. Jako spoluzakladatel ODS definoval na celá desetiletí podobu českého pravicového myšlení a pojmového aparátu, jímž česká pravice dosud operuje. Jeho důraz na suverenitu, odpor k supranacionálním strukturám a skepticismus vůči environmentálním regulacím ovlivnil veřejný diskurs způsobem, který je patrný i dnes v rétorice mladších politiků. Kuponová privatizace, s níž je spojen, se stala symbolem celé transformační éry, a to jak v pozitivním smyslu jako demokratizace vlastnictví, tak v negativním jako příklad rychlých reforem bez dostatečných institucionálních záruk. Klaus rovněž proměnil obraz české prezidentské funkce: ukázal, že prezident může být aktivním komentátorem a polarizující osobností, a tím otevřel dveře zcela novému stylu výkonu úřadu. Jeho amnestie z roku 2013 zůstává jedním z nejdiskutovanějších aktů novodobé české politiky.